Co si čarodějnice obléká

7. května 2007 v 15:37 | Denčí |  Vše co potřebuje čarodějnice
Nejpřirozenějším oblečením pro čarodějnici je její nahota.V této podobě se odehrávají oslavné nebo zasvěcovcí sabaty,ktré jsou výhradně ženskou záležitostí.Rituální oblečením pro čarodějnici je dlouhá volná košile z bílého plátna,která má v žaludeční oblasti červený pentagram.K výbavě patří dlouhý plášť s kapucí.Hlava zůstívá odhalena,kapuce se stahuje přes hlavu a obličej pouze při velkých obřadech ,a to ve výjímečných případech.Nohy jsou vždy bosé.V případech,kdy není možné být bosa,jsou povoleny sandály,ale musí být určeny pouze k rituálním účelům.Spodní prádlo není žádné,a pokud ano,musí být čisté,bílé a taktéž pouze pro rituální účely.Toto oblečení je ochranné a čarodějnice jím dává sobě i okolnímu světu najevo,že vstupuje do magického světa a otevírávšechny smysly.Žena,která není vyznavačkou žádného čarodějnického kultu,se asi těžko zúčastní sabatu a s největší pravděpodobností neprojde ani zasvěcením.Rituály bude provádět sama,aby pomohla sobě nebo svím přátelům.V takovém případě si můžete dovlit jistou benevolenci.Vyřaďte ze svého prádelníku bílé spodní prádlo a ve svém šatníku najděte volné,pohodlné šaty.Pentegram si na šaty namalujte,ale teké ho můžete mít zavěšený na krku.Přidat sandálky pro případ potřeby nebude určitě problém.Toto oblečení používejte pouze při svých rituálech.Zda budete nebo nebudete mít čarodějnický olášť,záleží na vás.
Kouzla vycházejí z vašeho nitra,ne z povrchu.Každý se může spojit s bohem,nejenom ten,kdo má kněžský šat!!Je podstatné věřit,ne víru pouze předstírat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 7. května 2007 v 17:02 | Reagovat

Tak Deni tohle je good,ale teda bez spodního prádla,dobrý,nu,ale tak jde i to čistý,nu,ale je to blázínkovaný:-D!

2 zzz.zu.SKA.zzz zzz.zu.SKA.zzz | 19. srpna 2007 v 21:18 | Reagovat

:-) zajimave...nakej takej rytualek...ale lepsi je to f vice lidech bohzel neznam vic lidi ve svym okoli tery by do toho sli a dyz uiz tak to nesoutaky lidi na to duveryhodny...skoda no...mozna ze ju a ani o tom nefim asi jo o me to taky nido moooc  nefi

3 loly loly | 30. ledna 2008 v 16:51 | Reagovat

a co v zime chudaci jim musi byt zima

4 Marthas Marthas | E-mail | Web | 15. března 2008 v 17:42 | Reagovat

To znám mám o magii knížkunemáš to z ní? je to fakt good knízka

5 Pepča Pepča | 10. května 2008 v 21:08 | Reagovat

čarodějnice nenosí černý hábity a černý vysoký klobouky jo ?:D škoda ty klobouky se mě líbí :)

6 666999666999666 666999666999666 | E-mail | Web | 29. května 2008 v 10:01 | Reagovat

ZATYKAČ : HLEDÁ SE: BŮH - MRTVÝ NEBO ŽIVÝ

Jednou z obecně rozšířených mylných představ je, že satanista nevěří v Boha. Pojem Boha tak, jak ho vykládají lidé, se v průběhu času natolik změnil, že satanista jednoduše přijímá tu definici, která mu nejlépe vyhovuje. Člověk si vždy vytvářel své bohy, a ne oni jeho. Pro někoho je Bůh laskavý - pro jiného děsivý. Satanista chápe Boha - ať už je nazýván jakkoli či ať je bezejmenný - jako rovnovážný faktor v přírodě, který nesouvisí s utrpením. Tato mocná sila, která prostupuje universum a udržuje ho v rovnováze, je příliš neosobní, než aby se starala o štěstí či bídu tvorů z masa a kostí, kteří obývají tuto kouli plnou podlosti a špíny. Každý, kdo truchlí nad ztrátou milované osoby, by ji určitě raději viděl ve svém náručí než v Božích rukou. Místo toho jsou falešně utěšováni knězem, který jim tvrdí: Byla to vůle boží, má drahá, nebo Teď je v rukou Božích, synu. Podobné fráze by se pánbíčkářům moc hodily, aby mohli omlouvat Boží nemilosrdnost a přimhuřovat nad ní oko. Pokud Bůh skutečně má ve své moci vše, a je tak dobrotivý, jak se předpokládá, proč tedy dopouští, aby se podobné věci děly? Je na čase, aby se pánbíčkáři přestali uchylovat ke svým biblím a knihám přikázání, kdykoliv chtějí něco potvrdit nebo vyvrátit, ospravedlnit, zatratit nebo vyložit. Satanista si uvědomuje, že za vše může člověk a princip akce reakce vesmíru, a nenamlouvá si, že by za tím stál někdo jiný. Přestaneme skládat ruce v klín a přijímat osud, aniž bychom se pokusili něco s tím udělat - jen proto, že je to psáno v kapitole té a té, v tom a v tom žalmu - a basta! Satanista ví, že modlení nepomáhá - ve skutečnosti naopak zmenšuje vyhlídky na úspěch, neboť ti, kdo jsou oddáni zbožnosti, až příliš často skládají ruce v klín a modlí se, aby došlo ke změně, jíž by vlastní aktivitou dosáhli daleko rychleji! Satanista se vyhýbá výrazům jako naděje a modlitba, neboť vyjadřují obavy. Pokud věříme a modlíme se, aby se něco stalo, nebudeme jednat pozitivně, tak, aby se to skutečně stalo. Satanista si uvědomuje, že o vše, čeho se mu dostane, se sám přičinil, a místo modlení k Bohu bere situaci do svých rukou. Pozitivní myšlení a pozitivní jednání nesou ovoce. Stejně jako se satanista nemodlí k Bohu o pomoc, nesnaží se vymodlit si odpuštění za špatné činy. Pokud vyznavač jiného náboženství spáchá špatný skutek, modlí se k Bohu a žádá odpuštění, nebo se vyzpovídá nějakému prostředníku a požádá ho, aby se modlil k Bohu za odpuštění jeho hříchů. Satanistovi je jasné, že modlením nic nezmůže a zpovídáním se jinému člověku dosáhne ještě méně - a nadto je to pokořující. Jestliže udělá satanista něco špatného, uvědomí si, že chybovat je zcela přirozené - a pokud svého činu skutečně lituje, vezme si z něj ponaučení a dá si pozor, aby něco takového již nikdy neudělal. Pokud svého skutku upřímně nelituje a ví, že se ho dopustí znovu, především se nemá co zpovídat a žádat odpuštění. Přesně tak to ale chodí. Lidé se zpovídají ze svých hříchů, aby ulehčili svědomí - a mohli bez starostí jít a znovu páchat hříchy, obvykle tytéž. Je tolik rozličných interpretací Boha, v obvyklém slova smyslu, kolik je typů lidí. Představy sahají od víry v Boha, který je jakousi vágní univerzální kosmickou myslí, až po antropomorfní božstvo s bílým plnovousem a sandály, které má přehled o veškerém konání každého z nás. Osobní interpretace Boha se značně liší dokonce i v rámci daného náboženství. Některá náboženství zacházejí tak daleko, že každého, kdo patří k jiné náboženské sektě než jejich vlastní, označují za kacíře, a to dokonce i v případech, kdy se celkové učení a podoby zbožnosti téměř neliší. Katolíci například věří, že protestanti jsou odsouzeni do pekel jen z toho prostého důvodu, že nepatří do katolické církve. Stejně tak mnoho odštěpených křesťanských skupin, jako jsou evangelíci či revivalistická církev věří, že katolíci jsou pohané vzývající dřevěné nebo kamenné modly. (Kristus je zobrazován tak, aby se co nejvíce podobal tomu, kdo se mu klaní, a přesto křesťané kritizují pohany, že uctívají kamenné nebo dřevěné modly.) Židům bylo vždy spíláno do Ďáblů. I když všechna tato náboženství mají v podstatě téhož Boha, každé považuje zvyky ostatních za zavrženíhodné. Pánbíčkáři se k dovršení všeho dokonce MODLÍ jeden za druhého! K bratrům, kteří jdou souběžnou cestou ctnosti, chovají opovržení jen proto, že jejich náboženství má jinou nálepku, a toto nepřátelství je třeba nějakým způsobem vybít. Nejlépe prostřednictvím modlitby! Skvělý způsob, jak zdvořile a se samolibým úsměvem říci: Nenávidím vás do morku kostí! Průhledně zamaskovaný trik, známý jako modlitba za nepřátele! Modlitba za nepřítele není nic než laciný vztek, a navíc hodně podřadné kvality! Pokud existuje ve způsobu uctívání Boha tolik křiklavých rozporů, kolik rozdílných interpretací Boha tedy může být a kdo má vlastně pravdu? Všem zbožným vyznavačům stezky ctnosti jde hlavně o to, zalíbit se Bohu a zajistit si tak po smrti přijetí u otevřených Nebeských bran. I když někdo nežil podle přikázání, přesto může v poslední minutě zavolat ke svému smrtelnému loži duchovního, aby mu poskytl poslední rozhřešení. Kněz nebo pastor se přižene poklusem, aby to s Bohem srovnal a postaral se, aby jeho propustka do nebeského království byla v pořádku. (Jezidiové, sekta uctívačů Ďábla, mají na věc rozdílný názor. Věří, že Bůh je všemocný, ale také všeodpouštějící, a na základě toho se domnívají, že je to Ďábel, komu se musí zalíbit, neboť on vládne zde na Zemi jejich životy. Věří tak silně, že jim Bůh po posledním zaopatření odpustí všechny hříchy, že během života nepociťují potřebu brát ohledy na jeho názor.) Mnoho lidí dnes nedokáže racionálně přijímat křesťanství se všemi rozpory tak, jak bylo praktikováno v minulosti. Začínají pochybovat o existenci Boha v křesťanském pojetí. Začali si proto říkat křesťanští ateisté. Křesťanská bible je skutečně plná rozporů; co však může být rozpornější než pojem křesťanský ateista? Pokud prominentní křesťanští ideologové odmítají starou interpretaci Boha, jak můžeme od jejich stoupenců očekávat, že se budou držet dřívější náboženské tradice? Vzhledem k debatám, je-li Bůh mrtev či ne, by si měl brzy - pokud ovšem není mrtev - začít platit pojištění na důchod!

7 Katka Katka | 9. června 2008 v 18:26 | Reagovat

Jo rituály jsou velice zajímavý:-)!!!!No v zimě,to je asi těžší:D....,juj Denča má nějakou knížku,tohle dělala Denčí,mno:-)....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama